Difference between revisions 146852 and 177214 on cswikisource

{{Vyjasnit}}

{{Textinfo
|TITULEK=Buddhismus jako náboženství
|PODTITULEK=
|AUTOR=[[Autor:Jiří Holba|Jiří Holba]]
|POPISEK= 
|ORIGINAL=
|PŘELOŽIL=
|LICENCE=
|LICENCE-PŘEKLAD= 
|ZDROJ= Religionistický věstník
|VYDÁNO=
|ISBN=
|JINÉ= http://www.orient.cas.cz/kontakty/pracovnici/holba.html
|WIKIPEDIA=
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
|IMAGE=
|POPISEK-IMAGE=
|SOUVISEJÍCÍ=
}}


Buddhismus jako náboženství?

Někteří badatelé charakterizují buddhismus jako „náboženství bez boha“ či „ateistické náboženství“. 
Například Zbyněk Fišer alias Egon Bondy však tyto termíny označuje za „vnitřně rozporné“.  
Přesto hovořit o buddhismu jako o „náboženství“ bez boha či ateistickém „náboženství“ je 
poměrně běžné, neboť buddhistická kosmologie existenci božstev či bohů (déva) bez váhání přijímá.
Uvedený problém do určité míry spočívá v jazykovém vyjádření, protože v češtině (i slovenštině) 
slovo „náboženství“ obsahuje slovo „bůh“. Navzdory laicky obecně přijímané představě, 
že náboženství se týká především bohů, spojení „ateistické naboženství“ nemusí působit 
tak kontraintuitivně v jazycích, jako jsou například němčina, angličtina, francouzština apod., 
kde výraz pro „náboženství“ vychází z latinského, etymologicky nejasného slova „religio“ 
(svazek, pouto, vztah; ohled, dbalost apod.) a slovo „bůh“ neobsahuje. 

Na rozdíl od Buddhy však bohové nemají „osvobozující vhled. A tak i tito bozi nakonec trpí, 
protože nejsou osvobození. Narodili se znovu jako bozi odměnou za své dobré skutky v minulosti 
(tak jako my ze stejného důvodu jako lidé) a také bohové (jako my lidé) umírají a rodí se znovu 
jinde… Bozi se mohou znovu narodit jako lidé (nebo ještě hůř – cyklus znovuzrození zahrnuje 
například i zvířata, červy, duchy i pobyt ve strašných peklech). Ale nic z toho neznamená, 
že hinduističtí bozi neexistují… Proto nemají buddhisté žádné problémy s přinášením obětí 
hinduistickým bohům spolu s pronášením žádostí o určitou milost.“  

V pálijské Dónasuttě Buddha říká, že sice není bohem, polobožskou bytostí (gandharva) ani démonem, 
avšak není ani lidskou bytostí, protože se navždy zbavil všech zákalů mysli (ásrava).  Buddha praví: 
„Bráhmane, stejně jako modrý, červený nebo bílý lotos, jenž se zrodil ve vodě, vyrostl ve vodě a 
povstal z vody, je vodou neposkvrněný, tak i já, bráhmane, jsem se zrodil ve světě, vyrostl jsem 
ve světě, překonal jsem svět a prodlévám v něm světem neposkvrněný. Věz, bráhmane, že jsem Buddha.“ 
De Jong,  jenž charakterizuje Buddhu jako bytost sui generis, tj. jako jedinečnou bytost, říká, 
že kvůli koloběhu znovuzrozování jsou striktně vymezené kategorie (člověk/bůh) pro indické nebo 
buddhistické myšlení zcela nepřijatelné. 

Bondy v „Buddhově filosofii“ také tvrdí, že „původní buddhismus byl vším jiným než náboženstvím“.  
Ano, nazývat buddhismus západním pojmem „náboženství“ je jistě problematické. Buddhisté sami nazývají 
své učení mnohovýznamovým termínem dharma (pálijsky dhamma) a v théravádské tradici na Šrí Lance se 
používá pálijské sásana, učení.  Nabízí se tedy otázka, zda je vůbec možné hovořit o buddhismu jako 
o náboženství? Odpověď samozřejmě závisí na tom, jak chápeme či definujeme náboženství. Buddha a buddhisté 
sice nevěří v Boha Stvořitele, jak ho chápe například křesťanství, avšak náboženství nemusí být vůbec 
definované tímto způsobem. Např. Webster's New World Dictionary (Third College Edition, 1989) uvádí 
tuto definici náboženství: „Jakýkoli specifický systém víry/přesvědčení (belief) a uctívání, často 
zahrnující etický kód a filosofii.“ Pokud bychom tedy přijali např. tuto definici, tak buddhismus 
náboženstvím opravdu je! Navíc buddhismus považuje mnohé aktivity, které se týkají různých rituálů 
a uctívání a které obecně chápeme jako náboženské, za velmi prospěšné a užitečné. Některé jsou 
dokonce obecně považovány za esenciální část buddhistické praxe, neboť vedou k odstranění utrpení 
(duhkha), hlavními cíli buddhismu. 

Zdroje:
  Z. Fišer, „Buddhova filosofie“, s. 46.
  P. Williams, Buddhistické myšlení, s. 18.
  Anguttaranikája 4,36.
  J. W. de Jong, „The Study of Buddhism: Problems and Perspectives“, in: G. Schopen (ed.), Buddhist Studies by J. W. de Jong, Asian Humanities Press, Berkeley 1979, s. 25. 
  Blíže viz Holba, J., Diamantová sútra, DharmaGaia, Praha 2014, s. 21–25. Viz též  I. Pyysiäinen, „Buddhism, Religion and the Concept of ,God‘,“ Numen 50, 2003, s. 147–171.
  Z. Fišer, „Buddhova filosofie“, s. 46.
  Termín sásana pak například významný anglický badatel Gombrich překládá slovem náboženství. Williams, Buddhistické myšlení, s. 20.
  R. Gethin, The Foundations of Buddhism, s. 64–65.⏎
⏎
[[Kategorie:Buddhismus]]
[[Kategorie:Jiří Holba]]