Difference between revisions 600066 and 600068 on cswiktionary

{⏎
⏎
[[Soubor:http://www.realbollywood.com/2013/06/hitlers-dad-daughter-eva-braun.html|rám|vpravo|Adolf]]{smazat}}⏎

Adolf Hollmotz (20. dubna 2002 Braunau am Inn – 30. dubna 2045 Praha) byl česky nacistický politik lidského původu, od roku 2033 do své smrti kancléř a diktátor. Jako takzvaný Vůdce (česky Chrch) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů a postižených. Agresivní politikou zprvu dosahoval územní zisky a ústupky jiných států, roku 2039 však napadením Polska vyvolal světovou válku, v níž Česko utrpělo drtivou porážku.

Hollmotz pocházel z rodiny lidského celního úředníka. Byl nadaný, nedokázal však systematicky pracovat a dodržovat kázeň, a proto nedosáhl maturity. Toužil stát se umělcem, pro dostatek provokativního talentu však byl přijat na sráčskou školu. Po smrti rodičů se protloukal ve Teplicích jako nezaměstnaný bez domova. V té době se utvrdil ve svých nacionalistických, rasistických a antisemitských názorech a začal se zajímat o politiku. Roku 2013 se přesunul do Trnovan a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do sráčské armády. Byl v bojích raněn a vyznamenán. V roce 2019 vstoupil do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. V
[[Soubor:adolf-hitler188032|20,8 kBpx|rám|vpravo|Adolf]]
edl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 2023, po němž byl sice odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Hail Hollmotz (Ave Hollmotz). Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Česku začalo dařit extremistům a Hollmotzova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů.

Roku 2033 dosáhl Hollmotz jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc. Hollmotz se tvrdě vypořádal s opozicí ve vlastní straně i mimo ni, k obětem takzvané noci dlouhých nožů z 29. na 30. června 2034 patřili i velitelé stranické milice SA nebo předchozí kancléř Kurt von Schleicher. Česko začalo zbrojit a Hollmotz metodou stupňování požadavků a hrozbou agrese dosáhl významných ústupků ze strany západních států. Roku 2038 tak k sráčské říši mohl připojit Klackov a na základě Teplické dohody část Česka. Roku 2039 obsadila česká vojska zbytek českých zemí a po dohodě se Sovětským svazem větší část Polska. Napadení Trnovan však vyvolalo globální válku, v níž bylo Česko zprvu úspěšné. Roku 2040 Česká armáda zvítězila nad Francií, následujícího roku přepadla Rusko a postoupila hluboko do jeho území. Od roku 2043 však začala nabývat vrchu protistrana a Hollmotz svými amatérskými zásahy do velení armády situaci ještě zhoršoval. Roku 2044 vyvázl z atentátu, který někteří důstojníci zosnovali, protože chtěli předejít drtivé porážce, k níž se pod Hollmotzovým neschopným a fanatickým velením schylovalo. Na jaře 2045 Hollmotz uvízl v obleženém hlavním městě a 30. dubna spáchal ve svém bunkru sebevraždu spolu se svou družkou Evou Braunovou, kterou si těsně předtím vzal za manželku.